Postřehy

Cancer for Dummies: Veselé povídání o rakovi

22. července 2015 v 0:40 | Heriette
Škola mi začíná za úplně dlouho (skoro se mi nechce věřit, že tu poslední zkoušku jsem dělala teprve před týdnem) a abych se z toho volna nezcvokla, hodlám mezičas zaplnit alespoň psaním článků na medická témata. Tedy, on to měl být původně článek jediný - o tom, jaké druhy nádorů vlastně máme - než mi došlo, že nemůžu začít jen tak, a jak jsem tak sumírovala úvod, celé tohle téma mi v hlavě nabobtnalo natolik, že si z toho asi udělám celou sérii.

Ale fear not, snad se mi to povede sepsat natolik blbuvzdorně, aby se v tom i normální lidská bytost vyznala. Pokud však přeci jen začnu příliš machrovat tou hrstkou vědomostí, kterou jsem si do hlavy za poslední rok stačila nasypat, klidně mne zaraz.

Nejhorší mýty o mýtech

9. července 2015 v 12:33 | Heriette
Impulzem byl tenhle článek, který mne naštval tak, jako už dlouho nic. Už proto, že sama medicínu studuji a jednou snad budu za pomoci všemožných chemikálií vyrábět z lidí světloplaché holohlavé bytůstky žijící na tekuté stravě a hodlám se do krve pohádat s každým homeopatem, co mi v tom bude chtít zabránit. Já totiž nesnáším, když se kecají hlouposti.

"Prozatím"

4. července 2015 v 14:27 | Heriette
Lidi mají spoustu keců.

Lidi mají rádi fráze, ohánějí se dramatickými obraty jako "nikdy!" a "vždycky" a "napořád", rádi zatracují svá minulá já, aby si zároveň malovali podobu těch budoucích, která budou na oplátku zatracovat je. (A také rádi generalizují, žejo.)

Musela jsem říct "nikdy" snad tolikrát jako ty, abych pochopila, že to k ničemu není. "Nikdy" znamená zákaz. A vlastně ještě víc, "nikdy" je naprostým odmítnutím možnosti opačné, vyloučením existence situace, v níž by onen zákaz platit nemusel. A vzhledem k tomu, že zákaz přímo implikuje své porušení, a snad se mnou souhlasíš, že na každém porušení zákazu je cosi přitažlivého - jak přitažlivé musí být porušení takového "nikdy"!

A pak mne jeden chytrý pán naučil říkat "prozatím". "Prozatím" otupuje hrany a klidní zjitřené nervy, a zatímco "nikdy!" buší do stolu a do obličeje křičí ti zákazy, "prozatím" je shrne na hromádku a uklidí do šuplíku. A možná je odtamtud jednou vyhodíš. A možná taky ne.

A tak se učím ono "prozatím". Už proto, abych se vyhnula případným výčitkám, pokud ten svůj zákaz někdy poruším, už proto, abych na ony zákazy nemusela myslet. A snad to slovo říkám i tehdy, kdy by se "nikdy" opravdu hodilo lépe, ale dokud mi to nikdo do složky nenapíše, není co řešit.



Dovětek: Články si mi jaksi dělají, co chtějí. Původně jsem chtěla psát o tom, jak jsem kdysi vehementně prohlašovala, že "na medicínu nikdy!", abych změnila názor měsíc před koncem termínu pro podání přihlášek. A pak se během prvního semestru zamilovala do nádorů a aktuálně se polovinu času učení na zkoušku z biofyziky rozplývala nad tím, jak dokonale to všechno dává smysl. (A druhou polovinu bušila hlavou do stolu. Oh, well.)

3, 2, 1... Panika!

27. června 2015 v 9:53 | Heriette
Česká média nám poněkud zpanikařila - a zpanikařila natolik, že jsem si toho všimla i já a to si jejich vrtochů obvykle všímat nestíhám.

Panika se samozřejmě týká přistěhovalců. Rozhodně nejsem zastánce bezhlavého multi-kulti, to říkám předem, ačkoliv mne mezi ně po přečtení tohohle článku možná budeš chtít zařadit, a sice uznávám, že tzv. sluníčkoví lidé jsou v naší společnosti potřeba už pro udržení rovnováhy, ale po několika minutách strávených v jejich přítomnosti se mi v hlavě rojí takové scénáře, za něž by se nemuseli stydět ani tvůrci Happy Tree Friends.

Láskám, ztraceným a vyšumělým

2. června 2015 v 12:33 | Heriette
A není to zvláštní, na pár chvil ztratit druhého z dohledu - a pak jej najednou spatřit znovu, jenže teď je to jaksi jiné, zvláštně cizí, jako by nám celou dobu nastavoval jen onu líbivější polovinu své tváře a my jej náhle, bez jakéhokoliv předchozího varování, uviděli celého - celý ten obraz, jenž před námi tak dlouho skrýval... či jenž jsme dost možná před sebou skrývali sami. Pár měsíců není nic z pohledu nevyčíslitelné konečnosti světa. A zároveň strašlivě moc při pohledu do tváře lidí.
 
 

Reklama
Reklama