Prosinec 2017

thanatofobní

30. prosince 2017 v 23:23 | Heriette |  Osobní odpad
Čím jsem starší, tím mi jdou zimy hůř - málo slunka a tak vůbec a můj aktuální ultra-soví režim tomu moc nepomáhá. (Čímž asi padá plán odstěhovat se na Island, páč bych tam chcípla.)

Vrací se mi paniky a vrací se tak, jak se vracívají vždycky, ve formě, pro kterou čeština nemá úspokojivé pojmenování, leda něco jako "somatizační porucha" (nebo "hypochondrie", ale ta má poněkud negativní konotaci), ale v angličtině pro to existuje výraz "health anxiety", který je poněkud prostší a výstižnější. A strach ze smrti. Člověk by řekl, že tu mám po těch dvou a půl (jo, počítá se to!) sebevražedných pokusech vyřešenou, ale očividně ne.

Poslední dobou se bojím chodit spát, abych neumřela na SADS. Odsud ten ultra-soví režim.

A asi je to jen přesměrovaná úzkost z toho, že vůbec nemám čas dělat věci, které bych chtěla dělat, a že z lidí, z nichž něco je, v mém věku už dávno něco bylo, a že marním svůj život a že kdybych teď umřela, tak za mnou zůstane jedna pitomá výstava (která je beztak už ve značně desolátním stavu a digitální kopie mám jen já) a spousta krámů a nic víc.

Až budu mít po zkouškách, asi zase začnu hledat terapeuta. Nebo... ne.

oukej, asi

25. prosince 2017 v 0:21 | Heriette |  Osobní odpad
Jsem zase jednou depressed as fuck, a když říkám jednou, myslím asi poslední dva měsíce, ale aspoň už nebrečím na tančírnách, což je úspěch. Vánoce. Mívala jsem ráda Vánoce, kdysi, ale pak přišla ta věc a od té doby jsou každé Vánoce (tedy, alespoň ty dvoje poslední) už napořád poznamenané, jako když si jednou vyliješ červené víno na oblíbené šaty, a ať je pak drhneš, jak dlouho chceš, už nikdy je úplně nevrátíš do původního stavu.

No jo.

Muže neuvidím asi další měsíc (opět), tak mi jako záplata budou muset stačit kočky, ale s nimi mám beztak smysluplnější vztah.

A fyzikální chemie. Aspoň mám co dělat.