Duben 2017

Blurred Lines

28. dubna 2017 v 16:48 | Heriette |  Osobní odpad
Má komfortní zóna byla nenapravitelně nabourávána od prvního dne, kdy jsem se postavila na taneční parket (který byl v průběhu posledního roku a něco suplován podlahami kaváren, dlažebními kostkami, protivně neklouzavými dřevěnými prkny a v podstatě vším, na čem má noha stanula) - a vlastně ještě dříve, v podstatě od chvíle, kdy jsem si začala uvědomovat existenci své tělesné autonomie, což už nějaký ten rok bude. Ono to není tak těžké, máš-li stejně jako já osobní prostor sahající na metry daleko a rozruší-li tě jakákoliv přítomnost druhé osoby, nedejbože aby se na tebe pokusila šáhnout.

Což je v tanci problém, žejo. Máme zde sice i něco jako vizuální connection, ale zkus si udělat vizuální swing-out* a neskončit na podlaze (challenge accepted!). A neb swing je beznadějně nakažlivý a já jsem holt už jednou dívka k rytmu zrozená, rozhodla jsem se - stejně jako tolikrát - přijmout fakt, že je chyba ve mě, a překousnout to. Má komfortní zóna se omezila na několik drobných connection points a bylo to fajn.

Tahle "grin and bear it" strategie mě úspěšně provedla i oním útrpným seznamováním se s balboou (demonstrační video pro swingem nepolíbené), neobratným flirtováním s bluesem (nápodobně) i několika podivnými mezilidskými kontakty, z nichž i po takové době zůstávám stejně rozpačitá jako předtím, ale prý to tak má být a pokud se ti to nelíbí, Herietto, je to tvůj problém. Just grin and bear it. Má komfortní zóna se rozplynula v okolní atmosféře a z osobního prostoru zůstal jen neurčitě rozpačitý diskomfort.

Když mě tedy ten týpek začal při jedné z oněch bluesových akcí regulérně osahávat, už jsem ani nebyla schopná poznat, že je něco špatně.

Potřebovala jsem slyšet hlasy několika dalších slečen, abych se ujistila, že jsem neudělala nic špatně. Potřebovala jsem další tři lidi a jedno dlouhé oficiální prohlášení, aby mi řekli, že mi to vůbec mohlo být nepříjemné. A svým způsobem jsem ráda, že se tohle stalo, neboť mě to konečně donutilo otevřít oči a snad i dodalo sílu postavit se sama za sebe, až se něco podobného přihodí příště.

A jsem ráda za celou řadu případů, kdy jsem se odhodlala překročit hranici své komfortní zóny, věci, které dokáží tvůj život obohatit tolika způsoby, nikde jinde nenajdeš (a balboa je prostě boží, jakmile do toho člověk pronikne). Ale vážně není nic špatného na tom, pokud se chci většinu času schovávat ve své osobní bublině, mít tu svůj smrádek, teplíčko a klid.