Deux fois (et demi)

18. ledna 2016 v 16:43 | Heriette |  Osobní odpad
...a snad to ani nebyla chyba sama o sobě, možná jsem jen měla přidat na množství, abych se měla konečně z krku, případně se na všechny ty farmakologické pokusy vykašlat úplně, abych měla z krku všechny ostatní, ale od chvíle, co jsem se podruhé (potřetí?) rozhodla ke konečnému řešení svých takzvaných problémů a depkoidních nálad, je to jaksi všechno na nic a píčou ke zdi a tak vůbec. Jako bych místo sebe zabila jakéhosi svého vnitřního cenzora, který doposud držel bolest a beznaděj kdesi za zdí vyzubených úsměvů a máváním rukou nad "ne tak docela opravdovými problémy" - ale v tom mém posledním výkřiku zoufalství padl místo mě, i zhroutily se hradby Jericha.

Všichni mluví, ale nikdo nic neřekne. A já se snažím, opravdu, ale i ze mne vycházejí jen prázdná slova, tak... buďme prosím všichni aspoň chviličku zticha.

(Beztak to už všechno řekla Calla.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama