Červenec 2015

Überneproduktivní

28. července 2015 v 13:58 | Heriette |  Osobní odpad
Dnes ráno (okolo jedenácté, ale budiž) jsem se probudila s hrozivým zjištěním, že od začátku mých prázdnin uplynuly již celé dva týdny. Inu, je mi jasné, že ty jsi na tom možná ještě hůře, pokud ti prázdniny začaly již před měsícem, či pokud je nemáš vůbec, jenže v mém případě to znamená, že ze všech těch věcí, které jsem si (i jiným) naslibovala, že přes prázdniny udělám, jsem za jejich čtvrtinu neudělala zhola nic.

Cancer for Dummies: Veselé povídání o rakovi

22. července 2015 v 0:40 | Heriette |  Postřehy
Škola mi začíná za úplně dlouho (skoro se mi nechce věřit, že tu poslední zkoušku jsem dělala teprve před týdnem) a abych se z toho volna nezcvokla, hodlám mezičas zaplnit alespoň psaním článků na medická témata. Tedy, on to měl být původně článek jediný - o tom, jaké druhy nádorů vlastně máme - než mi došlo, že nemůžu začít jen tak, a jak jsem tak sumírovala úvod, celé tohle téma mi v hlavě nabobtnalo natolik, že si z toho asi udělám celou sérii.

Ale fear not, snad se mi to povede sepsat natolik blbuvzdorně, aby se v tom i normální lidská bytost vyznala. Pokud však přeci jen začnu příliš machrovat tou hrstkou vědomostí, kterou jsem si do hlavy za poslední rok stačila nasypat, klidně mne zaraz.

Volejte sláva

18. července 2015 v 12:24 | Heriette |  Osobní odpad
Z Herietty je šestinová MUDra.

Tak mějme radost. Aspoň chviličku.

Zkratované obvody

11. července 2015 v 13:35 | Heriette |  Osobní odpad
Mám čím dál silnější podezření, že mne mé nálady jednou doženou do psychiatrického ústavu. A nebudu to já ta osoba v bílém plášti. (Ostatně, onko stále rulez.)

Ne, že by se mi nějak zvlášť chtělo. Už proto, že pro lidi ve svém okolí ráda hraji roli ambasádora péče o duševní zdraví ve snaze dokázat jim, že k psychiatrům chodí i relativně normální lidé a psychoterapie se může občas hodit komukoliv. Nejsem si jistá, zda bych totéž ustála i po případné hospitalizaci. Zda by tohle nebyl poslední krok k překročení hranice od "docela normální holky, co občas trochu blbne" k "certifikovanému cvokovi".

Nejhorší mýty o mýtech

9. července 2015 v 12:33 | Heriette |  Postřehy
Impulzem byl tenhle článek, který mne naštval tak, jako už dlouho nic. Už proto, že sama medicínu studuji a jednou snad budu za pomoci všemožných chemikálií vyrábět z lidí světloplaché holohlavé bytůstky žijící na tekuté stravě a hodlám se do krve pohádat s každým homeopatem, co mi v tom bude chtít zabránit. Já totiž nesnáším, když se kecají hlouposti.


"Prozatím"

4. července 2015 v 14:27 | Heriette |  Postřehy
Lidi mají spoustu keců.

Lidi mají rádi fráze, ohánějí se dramatickými obraty jako "nikdy!" a "vždycky" a "napořád", rádi zatracují svá minulá já, aby si zároveň malovali podobu těch budoucích, která budou na oplátku zatracovat je. (A také rádi generalizují, žejo.)

Musela jsem říct "nikdy" snad tolikrát jako ty, abych pochopila, že to k ničemu není. "Nikdy" znamená zákaz. A vlastně ještě víc, "nikdy" je naprostým odmítnutím možnosti opačné, vyloučením existence situace, v níž by onen zákaz platit nemusel. A vzhledem k tomu, že zákaz přímo implikuje své porušení, a snad se mnou souhlasíš, že na každém porušení zákazu je cosi přitažlivého - jak přitažlivé musí být porušení takového "nikdy"!

A pak mne jeden chytrý pán naučil říkat "prozatím". "Prozatím" otupuje hrany a klidní zjitřené nervy, a zatímco "nikdy!" buší do stolu a do obličeje křičí ti zákazy, "prozatím" je shrne na hromádku a uklidí do šuplíku. A možná je odtamtud jednou vyhodíš. A možná taky ne.

A tak se učím ono "prozatím". Už proto, abych se vyhnula případným výčitkám, pokud ten svůj zákaz někdy poruším, už proto, abych na ony zákazy nemusela myslet. A snad to slovo říkám i tehdy, kdy by se "nikdy" opravdu hodilo lépe, ale dokud mi to nikdo do složky nenapíše, není co řešit.



Dovětek: Články si mi jaksi dělají, co chtějí. Původně jsem chtěla psát o tom, jak jsem kdysi vehementně prohlašovala, že "na medicínu nikdy!", abych změnila názor měsíc před koncem termínu pro podání přihlášek. A pak se během prvního semestru zamilovala do nádorů a aktuálně se polovinu času učení na zkoušku z biofyziky rozplývala nad tím, jak dokonale to všechno dává smysl. (A druhou polovinu bušila hlavou do stolu. Oh, well.)