Fantastic Mr. Anderson

24. června 2015 v 23:21 | Heriette |  Film
Až se mne příště zeptáš, ve které zemi, pokud bych si mohla vybrat ze všech zemí na Zemi, bych chtěla žít, odpovím: ve filmu Wese Andersona. Byla bych jedna z těch drobných postaviček působících dojmem, že na plac zabloudili jaksi nedopatřením, můj život by byl groteskně depresivní ve světě plném veselých barviček a mým životním úspěchem by byl minutový slow-motion záběr podbarvený francouzským indie popem a/nebo manželství s Billem Murrayem.

Inu. Poslední dny jsem strávila kličkováním mezi epigenetikou a těmi Andersonovými dílky, jež se mi do té doby vidět nepoštěstilo (včetně těch úplně kratičkých), následkem čehož si jméno tohoto zábavného pána můžu konečně odfajfkovat. Kéž bych totéž mohla říci i o epigenetice.


Tu máš tedy můj osobní žebříček Andersonových celovečeráků. I s komentářem!:

(Až vyjde měsíc)
2012


Lovestory se vším všudy, včetně tajné svatby, skautího spiknutí a závěrečného rozřešení v dešti. Film ze snů mého dvanactiletého já.

I na druhé zkouknutí pořád stejně boží.
(Fantastický pan Lišák)
2009


"Jen" adaptace Dahlovy knížky, ale v tomhle případě je vážně těžké rozdělit zásluhy tak, aby to bylo fér. Scéna s vlkem je dechberoucí.

A inzerovaná rodinná zábava se (bohudíky!) nekoná.
(Darjeeling s ručením omezeným)
2007


Tři bratři na duchovní cestě po Indii, s (laminovaným) časovým rozpisem, jedenácti luxusními kufry a příručním asistentem. Andersonův nejsmutnější film, který jsem pro záchvaty smíchu musela několikrát přetáčet nazpět.

K Darjeelingu vznikl i krátký předfilm nazvaný Hotel Chevalier, což je jen taková hříčka, kterou asi není úplně nutné vidět, ale v něčem doplňuje svého velkého bráchu a je tam nahá Natalie Portman, takže pokud jsi na tyhle věci...

Jo a Brody je cukrouš.
(Jak jsem balil učitelku)
1998


Ještě je to takové roztomile neopracované (chronologicky se jedná o teprve druhý režisérův snímek), ale narozdíl od o dva roky starší Bottle Rocket (viz níž), už andersonovské se vším všudy. Ani ten Murray nechybí.

(Taková zvláštní rodinka)
2001


Snad jediný snímek ze zde uvedených, do nějž se mi opravdu nechtělo - za což však může jen má averze k českým překladům začínajícím a končícím slovy "taková" a "rodinka". Nicméně tahleta (nečekaně, že?) zvláštní je, každičký člen má svou specifickou libůstku, zlidšťující imperfection, díky níž je bezpečně rozpoznatelný mezi ostatními. A pokud u níže zmíněného Grandhotelu (původně zabíral páté místo on, ale to by prostě nebylo fér) zmiňuji, že se na něj budu muset ještě mrknout pro jeho technickou vymazlenost, k Tenenbaumovým se budu vracet právě pro jeho postavy.
(Grandhotel Budapešť)
2014



Aktuálně nejmladší přírustek do Andersonovy filmografie a beze sporu vizuálně nejvybroušenější. Z toho střídání formátu od 16:9 až po 1:1 se mi vždycky rozbušilo srdíčko, to prostě jinak nejde. A díky tomu u mne ještě minimálně jedno shlédnutí má, je prakticky nemožné pochytat všechny detaily napoprvé. Největší výtkou je však překvapivá nezajímavost postav. Fiennesův M. Gustave má sice charismatu dost pro půl ansámblu, i tak se ale kolikrát přistihneš, že se filmem spíše kocháš, než aby tebou děj na plátně nějak hlouběji pohnul.

A Brody je cukrouš, i když je zlý.
(Život pod vodou)
2004


Film, který jsem chtěla mít ráda a snažila se mít jej ráda už od prvních okamžiků... jenže ty první minuty jsou tak neskutečná nuda! Krásná, vymazlená, roztomile podivná... nuda. Začátkem jsem se pokoušela prokousat celkem třikrát a napotřetí to málem vzdala, ale jakmile se konečně vyplulo, jako bych rázem koukala na docela jiný film. Takový, který má určitě cenu vidět, ale přeci jen bych ti napoprvé od Andersona doporučila něco jiného.

Ale předposlední místo... a furt je to mnohem lepší, než 85% věcí, které jsem za život viděla!
(Grázlové)
1996


A náhodou to vůbec není špatné, na debut překvapivě sebevědomé a v kontextu běžné produkce stále kdesi vysoko nad průměrem. Největší chybou tak bylo kouknout na tenhle film až po absolvování všech výše zmíněných. Režisérův typický rukopis se zde totiž teprve formuje, svět v hlavách postaviček už nese jeho rysy, ale tebe se do něj ještě tak docela vtáhnout nesnaží, a vezmeš-li v úvahu kompaktnost snímků příštích, působí Bottle Rocket ještě kapku nedotaženě.

A je mi jasné, že mé kratičké popisky nevystihují filmy pana Andersona tak, jak bych si přála. Nejraději bych je všechny utopila v superlativech a vystřelila na oběžnou dráhu na křídlech růžových, chundelatých jednorožců. Ale to by pak byla děsná nuda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama